Vyhledávání
      

Eriosyce ceratistes (Eriosyce ceratistes)

 

Exotické rostliny > 

Výška rostliny: 
do 100.0 cm
Šířka rostliny: 
od 50.0 cm
Barva květu: 
červená, oranžová
Barva olistění: 
zelená
Typy listů: 
listnaté, stálezelené
Použití: 
nádoby
Náročnost: 
slunce, sucho, písčité půdy, hlinitopísčité půdy, lehké půdy, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy

Fotogalerie (0 fotek):

Popis rostliny:  
Eriosyce ceratistes patří s několika dalšími blízce příbuznými a nesnadno odlišitelnými druhy do malého rodu Eriosyce, který vznikl v roce 1872. Tento rod obsahuje velké, kulovité kaktusy polopouštních oblastí Chile. Eriosyce ceratistes je v dospělosti mohutný, mnoho desítek kilogramů vážící kaktus. Největší nalezené exempláře dosahovaly šířky přes 0,5m a výšky 1m. Zpočátku má kulovitý, později sudovitý tvar těla. Matně zelené tělo je rozčleněno ve 20 až 30 žeber, na jejichž hraně se vytvářejí mohutné, žlutobíle až hnědě vlnaté areoly, nesoucí silné, až 3cm dlouhé trny. Květy jsou nepříliš nápadné, okolo 3,5cm široké, oranžově žluté až červené. Často se s nimi nesetkáváme, protože, protože rostlina vykvétá až po dosažení 12cm v průměru.
Trny druhu Eriosyce mají barvu od smolně černé přes hnědou po jantarově žlutou. Jsou velmi variabilní v počtu, délce a síle. Rostliny se žlutými trny popsal C.Backeberg pod jménem Eriosyce aurata, tedy zlatá. Správně je to varieta nebo forma druhu Eriosyce ceratistes. Eriosyce se někdy nazývají ferokaktusy Jižní Ameriky. S těmito největšími kulovitými kaktusy mají společný mohutný vzrůst, zakládání květů z nejmladších areol temene a silné divoké otrnění. Tyto dva rody jsou pouze vzájemně podobné, ale ne příbuzné.

Čeleď:
Cactaceae - kaktusovité

Původ:
Tento kaktus je původem z polopouštních oblastí Chile. Vyskytuje se ostrůvkovitě mezi městy Santiago a Antofagasta na úzkém pásu, dlouhém přibližně 1000km, ve výškách 2000 až 2300m n.m. Na chudých písčitohlinitých půdách bez krytu vyšší vegetace.

Pěstování:
Jedince s nejkrásnějšími trny získáme na slunečném, teplém, v noci větraném stanovišti. V zimě by se měly teploty pohybovat od 5 do 12 stupňů.

Množení:
Rozmnožování eriosycí je obtížné. Samovolně neodnožují a ani množení výsevem se nesetká s velkým úspěchem. Velká semena, převážně importovaná, špatně klíčí a semenáčky jsou náchylné ke krčkové hnilobě, proto je lépe eriosyce roubovat. Půdní substráty roubovanců musí vyhovovat požadavkům podložky (výživný, spíše humózní), stanoviště by se mělo naopak podřídit nárokům roubu. Toto pravidlo platí pro pěstování všech roubovanců.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.