Vyhledávání
      

Echinopsis kermesina (Echinopsis kermesina)

 

Exotické rostliny > 

Šířka rostliny: 
do 15.0 cm
Doba květu: 
Duben, Květen, Červen
Barva květu: 
červená
Barva olistění: 
zelená
Typy listů: 
listnaté, stálezelené
Použití: 
nádoby
Náročnost: 
slunce, sucho, teplomilná, písčité půdy, hlinitopísčité půdy, lehké půdy, propustné půdy, náročné, humózní půdy

Fotogalerie (0 fotek):

Popis rostliny:  
Tento červeně kvetoucí druh se ve sbírkách často objevuje pod názvem Pseudolobivia. Hlavní zásluhu na jeho rozšíření pod tímto jménem má C.Backeberg, který prosazoval samostatnost rodu Pseudolobivia a Echinopsis. Převedení některých druhů rodu Echinopsis do rodu Pseudolobivia zdůvodnil odlišností květů i rozdíly ve tvaru žeber a stonků. Podle novějších názorů se ale samostatnost rodu Pseudolobivia spíše odmítá.
Echinopsis kermesia se někdy uvádí pouze jako varieta druhu Echinopsis mamillosa. Má kulovité, ve stáří mírně protažené tělo, široké asi 15cm. Pokožka je sytě zelená, žebra mírně hrbolatá. Okrajové trny jsou až 1,2cm dlouhé, středové až 2,5cm dlouhé, jehlicovité, rezavě žluté, na špici tmavě hnědé, stářím šednoucí. Karmínově červené květy jsou až 18cm dlouhé a 9cm široké, nevonící. Tento kaktus patří k nejrychleji rostoucím kulovitým kaktusům. Jeho květy jsou neobvykle velké. Částečný pokles sytosti odstínu nastává i v průběhu vlastního kvetení, které zpravidla nepřesahuje tři dny. Poupata se vyvíjejí velmi rychle. V konečné fázi se poupě prodlouží o 1,5cm denně, dosáhne-li délky 18cm, k večeru se mírně pootevře a teprve druhý den ráno plně rozkvete.
Echinopsis aurea je další kaktus, který C.Backeberg zařadil do rodu Pseudolobivia. Dnes ho někteří pěstitelé považují za příslušníka rodu Lobivia. Tento severoargentinský druh se snadno pěstuje. Květy vytváří po celé vegetační období, jsou zlatavě žluté (aurea = zlatá), 7 až 9cm dlouhé a nevonící.

Čeleď:
Cactaceae - kaktusovité

Původ:
Echinopsis kermesina je původem ze severní Argentiny.

Pěstování:
Tento druh vyžaduje výživný, humózní substrát a v době růstu vydatnou nárazovou zálivku. V době vegetace ji lze pěstovat beze skla, pod širým nebem. Protože je to horský druh, špatně snáší nedostatečně větrané skleníky. Ve vlhkých, přehřátých prostorách se na její pokožce objevují rzivé, později černající skvrny. Zmíněné houbové onemocnění se častěji vyskytuje u příliš rychle narostlých jedinců s nevyzrálými pletivy.

Množení:
Množíme semeny, řízky nebo roubováním.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.