Vyhledávání
      

Ariocarpus agavoides (Ariocarpus agavoides)

Kaktusy a sukulenty > 

Výška rostliny: 
do 5.0 cm
Barva květu: 
fialová, růžová
Použití: 
nádoby
Náročnost: 
náročné

Fotogalerie (4 fotek):
         Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Kaktus malý asi jen 5cm, s dobře vyvinutým podzemním řepovitým kořenem, silným 2-3 cm. Nadzemní stonek se skládá ze štíhlých až 3,5cm dlouhých bradavek, které v době sucha vadnou a svinují se k sobě, pokožka je šedozelená, v kultuře svěže zelená. Areoly jsou bez trnů, s výraznou vatou.

Květ rozkvétají na podzim, jsou velké asi 5cm, světle růžové až fialové lístky kontrastují se žlutými prašníky uvnitř květu. Hruškovitý, masitý plod je zprvu narůžovělý, zraje během jara a léta následujícího roku, vysouvá se z areoly, rychle vysychá do blanitého měchýřku a rozpadá se. Uvolňuje černá, 1mm velká semena, která letní deště splavují do okolí.

Variety a formy nejsou známy, v kultuře se objevily zřejmě hybridní rostliny, které mají silnější a kratší bradavky a jejich květy mají světlejší střed. Vznikly pravděpodobně umělým křížením s Ariocarpus scapharostrus.

V době objevení rostliny v padesátých letech dvacátého století navrhl autor pro tento druh zařazení do samostatného rodu „ Neogomesia“ pro mimořádně dlouhé a štíhlé bradavky. Pozdější studie ale ukázala výraznou podobnost až shodu v mnoha znacích s rodem Ariocarpus a to zejména v utváření květů, plodů a semen.

Dnes se můžeme často ve sbírkách i nabídkách semen setkat se jménem Neogomesia.


Původ:
Ariocarpus agavoides pochází ze středního Mexika.


Výskyt v přírodě:
Rozšíření tohoto kaktusu je omezeno na malé území v okolí města Tula ( stát Tamaulipas) ve středním Mexiku. Zde roste na téměř holých kamenitých kopcích v nadm. Výšce 1800m. Daří se jí na drolivých rozpadavých svazích druhotných hornin s vyšším obsahem vápníku.

Nalézt v přírodě tento kaktus je během roku téměř nemožné a to díky dokonalým mimikům, kdy barevně i tvarově splývá s okolím a v době sucha je největší část rostliny zatažena pod povrch terénu. Pouze 2 -3 týdny v měsíci září, můžeme tento kaktus objevit díky fialově růžovým květům, které připomínají květy krokusů. Už zdálky jsou viditelné i pro opylující hmyz.

Tento druh, je vzhledem k malému místu výskytu a malému počtu jedinců, velmi ohrožen vyhubením a je zařazen mezi nejpřísněji chráněné taxony. V minulosti ho sběratelé sbírali a dováželi do kultury. V dnešní době je jakýkoli sběr v přírodě zakázán a přísně stíhán.

V našich sbírkách je zastoupen dostatečně a více než 20 let se intenzivně množí. Je proto celkem snadné získat rostliny i semena. Patří mezi cenné mexické vzácnosti.

Pěstování:
Pěstování tohoto kaktusu není snadné. Rostliny se musely dlouhou dobu roubovat, protože jinak to pěstitelé neuměli. Teprve zavedení kultury v čistě minerálních substrátech a odpozorování režimu vegetace v přírodě dopomohlo k úspěchu v pěstování.

Nejdůležitější je dodržet režim zálivky, která musí být nepravidelná, jeden až dva týdny necháme rostlinu doslova v mokru a poté necháme substrát vyschnout. Další zálivku je možné provézt po 1 -2 týdnech.Při pěstování v minerálních substrátech rostlinu přihnojujeme.

Potíže jsou opylování květů a získáváním semen. V době kvetení tohoto kaktusu u nás není mnoho slunce, které je nezbytné k vytvoření pylu a možnosti opálení. Pokud se vydaří slunné léto, nebývá to problém, ale při špatném počasí je nutné držet rostlinu v teple přitápěním, nebo přisvětlením.

Je nutné dopřát kaktusu dokonalé nasáknutí vodou před zimním obdobím klidu. Během zimy se vyvíjejí semena v plodech a pokud necháme rostlinu suchou, zárodky v semenech se nevyvinou, ale zaschnou.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.